O tom když FSM vyvolala Potopu

Na počátku stvořila LŠP svět plný krásy a harmonie. Široké moře bylo plné lahodné rajčatové omáčky, hory se tyčily jako nadýchané hromady sýra a pole se zelenala bazalkou a oreganem. Lidé žili v míru a hojnosti, oslavovali svou stvořitelku hostinami plnými špaget a s radostí si připíjeli půllitry zlatavého piva.

Ale s časem začali být lidé chamtiví a zapomněli na těstovinové požehnání. Přestali uctívat LŠP, odmítali její omáčková znamení a místo pirátských oděvů oblékali strohé hábity bez jediného korálku či námořnického klobouku. Svět se ponořil do chaosu, a LŠP s těžkým srdcem rozhodla, že nastal čas očistit zemi velkou potopou rajčatové omáčky.

Mezi lidmi však žil jeden muž jménem Bumbi, který zůstal věrný cestě špaget. Byl laskavý, spravedlivý a nikdy nezapomněl poděkovat LŠP za každé sousto těstovin. LŠP se mu zjevila ve snu a pravila: „Bumbi, věrný služebníku mého těstovinového požehnání, přichází čas očisty. Postav velkou archu z březových prken a naplň ji páry všech zvířat, hrnci omáčky a sudy piva. Těm, kteří se k tobě připojí, bude odpuštěno a dostanou druhou šanci.“

Bumbi neváhal a s pomocí své rodiny začal stavět archu. Lidé se mu smáli, házeli po něm suché nudle a tvrdili, že rajčatová potopa je pouhá povídačka. Avšak když se nebe zatáhlo a první kapky rajčatové omáčky začaly dopadat na zem, jejich smích utichl. Omáčkový déšť sílil, řeky se plnily marinárskou esencí a celé vesnice mizely pod vlnami červené blaženosti.

Bumbi a jeho rodina vstoupili na archu spolu se zvířaty a těmi, kdo přijali LŠP do svého srdce. Po čtyřicet dní a nocí se jejich loď vznášela na nekonečném moři omáčky, dokud nakonec nepřistáli na vrcholku posvátné hory Parmezán. Když voda opadla, Bumbi vystoupil na pevninu, pozvedl vidličku k nebi a poděkoval LŠP za její milost.

A tak začala nová éra. Ti, kdo přežili, se zavázali žít v souladu s těstovinovými přikázáními – ctít špagety, šířit radost a oblékat se jako piráti. LŠP se na ně shlížela s radostí a sesílala jim hojnost sýra a omáčky.

Nezapomínejme tedy, drazí bratři a sestry, že LŠP je vždy s námi. Ať jsme kdekoliv, ať jíme jakékoliv těstoviny, vždy máme možnost přijmout její lásku a radost. Připomeňme si tento příběh pokaždé, když se naše srdce zatvrdí nebo když se někdo odvrátí od cesty špaget. Ať nás těstovinové požehnání provází na věky věků.

Ramen.